Agrese není jen ničivý princip

Agrese je všudypřítomná, stejně jako strach z ní. Další začarované slovo v našem slovníku, se kterým zacházíme na základě toho, co si myslíme, že znamená. A ten význam není něco, co bychom chtěli vidět. Nebo připustit jako součást našich životů a každodenního konání. Natož o tom mluvit.

Ale agrese není jen násilí či ničivá síla. Je to také životodárná přírodní (chcete-li pudová) síla, pro život nezbytná. Bez ní by život stagnoval a zanikl.

V agresi se skrývá také síla, energie, aktivita, rozvoj, expanze a růst. Díky této pudové síle provozujeme sex, spermie vnikne do vajíčka, může proběhnout porod. Agrese nám umožní ochraňovat naše potomky (mateřská agresivní síla je jedna z nejmocnějších), omezováním dětí je vychovávat, odolávat negativním vlivům okolí, provozovat chirurgii, podnikat, vynalézat a objevovat, pouštět se do dobrodružství. Ale také mít vlastní identitu, založenou na vymezování se vůči světu a uvědomování si sebe a svého vlastního konání, myšlení a cítění. Agrese je klíčový pojem i z hlediska léčení těla, zejména v tématu imunity čili obranyschopnosti organismu. Celý imunitní systém funguje na principu boje s tím, co nám škodí a je potřeba zničit, vyloučit, izolovat, udržet v neškodných mezích. Vysoký nárůst alergií a autoimunitních nemocí včetně rakoviny vyvolává otázky po příčině autoagresivních tělesných mechanismů, které FIALOVAmůžeme pochopit v psychosomatickém pohledu na naše zacházení s agresí jako takovou, ať už ve smyslu neadekvátních projevů násilí či potlačování a obrácení této pudové síly proti nám samým.
Toto téma bývá důležité nejen z pohledu vývoje a prospívání jednotlivce, ale i rodin a celých rodů. Páchané násilí zůstává v rodových liniích jako skrytá síla, tajené a neřešené agresivní aspekty vyplouvají na povrch ve zdánlivě nesouvisejících okolnostech a příznacích, a to i o mnoho generací později. Rodinná a rodová tajemství a tabu spojená s tématem agresivity berou možnost se s ní vyrovnat, vzít agresi jako princip na vědomí, a využít tak jejích pozitivních možností, které jsou k růstu nezbytné. Bájná Persefona smí vystoupit z Hádovy podsvětní říše na svět a její matka Déméter ožívá ze svého smutku a pasivního odevzdání se a dovolí jako bohyně plodnosti přírodě žít spolu s ní. A právě každé jaro nelze nevidět agresivní životodárný princip všude okolo nás. Vše v přírodě pučí, dere se z podzemí na povrch, bují, roste a my se z toho radujeme a kopeme, trháme a prořezáváme. Mýty o stvoření světa, mýtus o Prométheovi, ale i naše báje a pohádky vypráví příběhy o této mocné síle. Ale také o následcích jejího zneužití. Čím víc s touto silou budeme v kontaktu, tím víc nám může být prospěšná a tím snáze dokážeme odhalit její  odvrácenou, ničivou podobu.

Mgr. Michaela Fialová
www.aktip.cz

 

Sledujte nás na Facebooku: www.facebook.com/healthbeautycz

Sledujte nás na Instagramu: www.instagram.com/health_and_beautycz

Tags: psychologie, agrese

NYCE 1140x100 2