DRUHÉ MANŽELSTVÍ

Začnu s dovolením citátem, který se ustálil ve vybraných kruzích: „První manželství je jako mléčný zub. Taky musí ven.“

druhé manželství„Nový začátek se vždy rodí z chaosu. Nikdy tomu nebylo jinak. Chaos je mnohdy lepší než neochvějný recept na pravdu, ve kterém není prostor k velkorysosti a změně.“

Nechci být populistická hned od začátku vzhledem ke zvolenému tématu, ale u těch zubů se na chvíli zastavíme. Mléčné zuby nám rostou v té fázi dětství, když jsme ještě bezbranní, a ty zuby jsou do jisté míry nadstandardem, se kterým si tak úplně nevíme rady.

Jestliže tedy vletíme do prvního manželství stejně naivní, bezmocní a nepřipravení, tak to s tím manželstvím v podstatě nemůže dopadnout jinak než s naším mléčným chrupem. Prostě musí ven.  
Nejsme schopni s opravdovým partnerstvím nijak smysluplně nakládat. Jsme ve vleku svých naivních a ničím nepodložených představ a v podstatě nemáme moc představu, jak se s tím chrupem, respektive s tím vztahem, zachází. Někde hluboko v nás se svádí bitva mezi touhou po věčném trvání a neschopností si reálně představit, jak ta věčnost bude den za dnem vypadat.

Toto „kojenecké“ manželství se zakládá většinou v období mezi 20.–30. rokem života. Všimněme si, že první dentice (tedy mléčný chrup) se finálně formuje mezi 2.–3. rokem života. Ale snad je to pouze bezvýznamná paralela. :-))
Oba partneři v prvním vztahu, prakticky nepolíbení vnější realitou, se snovou představou o životních ideálech, rozhodně nehodlají být infikováni nějakými zkušenostmi starší generace, a už vůbec ne rodičů. Fuj! Už John Lennon blahé paměti říkal: „Nevěř nikomu přes třicet.“
A s touto svět objímající výbavou vstoupí do svazku, o kterém mají představu, že bude stále stejný!!! A tím pádem vydrží do konce života. Halelujá.

Už na základě této představy o neměnnosti, která naprosto ignoruje individuální vývoj osobnosti nebo sbírání životních zkušeností, které nás v životě modelují, je tento partnerský svazek odsouzen k záhubě. Jak jsem již zmiňovala, nedej  bože, že by nás varovali rodiče. Toho se štítíme nejvíc. A tak se pod náboženskou kuratelou našeho neochvějného setrvání v prvotním dogmatu vrháme do iracionálního příběhu vztahu. Tento imaginární vztah bude navěky skvělý, nekonfliktní a bude nám do nekonečna stále zrcadlit ideu věčné lásky. Tuto lásku přece nemůže nic narušit... Láska je nepřekonatelná... Ale jak tak čas plyne, ono se nám to nějak úplně nedaří nebo dokonce bortí. Věčné ideály vykazují podivné trhliny. Předsevzetí a ambice nenaplňují realitu každodenního žití, postupně se otevírá propast mezi očekáváním a neúprosnou realitou. Blahoslavení ti, kteří jsou natolik odvážní, že jsou schopni si toto včas přiznat.

Ti se následně snaží vymanit z této pasti, aby v další etapě svého života s pokorou hledali jiná východiska a jiná řešení pro realizaci životní cesty, jež by měla naplnit  nový životní smysl.
Ale kde je ten smysl?  
Co je naším životním očekáváním?
Pokud zamrzneme na mentálních vzorcích rodičovské rodiny, ze které jsme vzešli a která hlásala nerealizovatelné ideály nebo nezměnitelný skepticismus, tak si s největší pravděpodobností přivedeme do života stejného losera, s jakým jsme se před několika měsíci či roky rozešli.
Není to smůla ani náhoda, že máte doma stejného idiota, jako byl ten předchozí.
To je především vaše neschopnost oprostit se od mrzačícího vzorce chování  a myšlení, který stále nedává uspokojivou odpověd na vaše nekončící otázky ohledně šťastného vztahu. Ale zaplať pánbůh, pokud se vůbec ptáte. Když se budete stále dokola ptát, máte šanci to změnit a v příštím vztahu najít jiný, zdravější koncept než ten, který jste právě žili a dožili. Ze své profesní praxe vím, že ptajících se je málo a položit sám sobě nepříjemné otázky není vůbec samozřejmost. A proto drtivá většina lidí okolo nás pojede stále ve stejné zaslepenosti, která je bude vrhat do stále stejného maléru.

Máme tady skupinu A
Příslušníci/příslušnice skupiny A neochvějně zůstanou trčet ve skupině  „smolařek“, které „opravdu nemohou za to“, že opět narazily na stejného idiota, jako byl ten předchozí.
Podívejme se na několik nejčastějších typů manželství, které mají v životě účastníků manželských zájezdů největší sklon k následné stereotypii.
Příklad 1.: Zamilovala jsem se do nespoutaného okouzlujícího rebela, 
ze kterého se krátce po uzavření sňatku vyklubal despota se sklonem k nadužívání alkoholu – vlastně k chlastu. Po několika letech utrpení mne osloví zachmuřený pragmatik. Ten mne ovšem krátce po sňatku nejen ponižuje, ale už i bije. 
A přitom to na začátku vypadalo úplně jinak! Proč zase já?
Příklad 2.: Mé srdce osloví citlivý intelektuál, který „to má v životě těžké“. Rozhodnu se ho zachránit a vezmu si ho. Postupně zjišťuji, že „citlivec“ naprosto není schopen komunikovat a já ho v podstatě vůbec nezajímám. Když už to není k vydržení, seznámím se s extrovertním vtipným invalidou. Starat se o něj je přece taková radost!
Až do té doby, než si uvědomím, že na můj život opět nezbývá prostor a jeho nemoc je prioritou celé rodiny. To přece není totéž jako v mém prvním manželství. Nebo snad ano?

Nastupuje skupina B
Příslušníci skupiny B jsou „radikálové“, kteří už všechno pochopili a vědí, že spása spočívá v pravém opaku.
Příklad 1.: Princ na bílém koni. Je bohatý a krásný. Nabízí šperky, luxusní dovolené a je „určovatel správnosti a pravdy“. Jak opojné! On to všechno tak dobře ví! Dokud ctím jeho pravdu, je všechno v pořádku. Postupně si ale uvědomuji, že moje názory ho nezajímají, protože on přeci ví, jak svět a život vypadá. Jsem nula, naprosto závislá ve všech aspektech života na jeho vůli. Mé srdce pak pochopitelně zaplesá nad alternativním umělcem, který je chudý jak kostelní myš, ale vzývá mne jako bohyni. V minulém vztahu jsem byla o poznání mladší já, nyní je to on. Předchozí zlatou klec vyměňuji za zoufalé udržení bazálních životních potřeb a zabezpečení svých dětí. Nyní je všechno na mně. On se o všední běh života nestará – je přeci tak kreativní.

Příklad 2.: Jsem holka se zdravým rozumem, a proto nebudu kupovat zajíce v pytli. Známe se od školy a on bydlí ve vedlejší vesnici. Znám jeho rodinu, jeho přátele. Už se vybouřil a je zralý na manželství. Taky už 
jsme spolu postavili dům a oboji rodiče k nám chodí každou neděli na oběd. Můj život je jak podle chronometru. A taky dokonale pod kontrolou. Vlastně nemám žádné soukromí. Ani v práci se nemohu zdržet, abych nebyla podrobena výslechu. To všechno najednou ostře vidím, když na služební cestě zakopnu o hluboký pohled čokoládových očí, svítících ze snědého obličeje kolegy ze zahraniční firmy. Co na tom, že si nemůžeme povídat v mém rodném jazyce. Všechno je tak nové a neotřelé! Ta vášeň a ten temperament! To zkrátka v Čechách nemáme. Uvítá mne vila na mořském pobřeží, ve které pak následně vychovávám své děti v cizím jazyce. Bože, co já bych dala za houbovou omáčku, co dělá naše máma, ale tady ani ty houby nerostou...

V našem pojednání být „béčko“ tedy není zas tak špatné. Ale osvícení již pochopili, že teprve „C“ bude možná správně!

Otvíráme pojednání o skupině C
Jaké jsou charakteristiky „céčkařů“? Máme tady k dispozici malé dvacatero:
1. Z prvního manželství odcházejí s pochopením, že si vlastně naběhli, že je to především jejich vina, že si špatně vybrali.
2. Nesvádějí vinu na kohokoli jiného.
3. Analyzují všechny chyby, které se staly, se snahou pochopit především vlastní podíl na celém tom maléru.
4. Nenechávají se infikovat „dobrými radami“ přátel.
5. Začnou číst knihy, ve kterých hledají sami sebe.
6. Začnou naslouchat moudrým, nikoli zatrpklým a škodolibým.
7. Moudrost poznávají podle míry láskyplnosti, se kterou jsou jim zkušenosti předávány.
8. Vytyčí si nový žebříček životních hodnot, které nejsou hysterickým protipólem hodnot původních.
9. Tyto hodnoty se snaží vidět minimálně v horizontu padesáti let.
10. Začnou žít tak, jakoby už nového, správného partnera měli.
11. Jsou schopni být sami se sebou v takové pohodě, jako by byli v té nejlepší společnosti.
12. Uvědomí si, že pro nového partnera jsou v pořádku takoví, jací jsou.
13. Ženy si přestanou nalhávat, že kvůli nim se muž změní, a muži přestanou doufat, že jejich žena se nikdy nezmění.
14. Přiznají si své limity tolerance a budou je schopni dodržet.
15. Opustí iluzi o věčném a neměnném ideálu a přijmou výzvu nikdy nekončící práce na vztahu.
16. Na základě toho projdou sebereflexí ohledně ochoty zdravé investice do vztahu.
17. Tisíckrát si zopakují, co znamená , v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci, v chudobě i v bohatství“.
18. Počkají minimálně 1 rok, než se do nového vztahu pustí.
19. Chápou, že kvalitní vztah je postaven především na hodnotě přátelství.
20. Nesbírají céčka, protože v jejich věku už to není roztomilé.

Jak bychom tedy nazvali „céčkaře“?
To je v těžké...
Jsou to ti moudří? Nejsou trochu nudní? Vypadají jako vypočítavci? Mají ještě ke vztahu odvahu? Mohou být okouzlující? Umí vůbec milovat?
Zdá se to být diskutabilní. Jde jen o to, jak tyto pojmy chápeme. Ale také si přiznejme, že jsou zranění, nejistí, pochybující, toužící a odhodlaní.Nový začátek se vždy rodí z chaosu. Nikdy tomu nebylo jinak. Chaos je mnohdy lepší než neochvějný recept na pravdu, ve kterém není prostor k velkorysosti a změně. Pochybující „céčkači“ nejsou v davu viditelní na první pohled. Jde o to, jak jemné vibrace vyšlete, aby se s jejich vibracemi potkaly a aby se pak potkaly i bytosti, které je vysílají. Pak mají druhá manželství všechny předpoklady k úspěchu, přestože cesta bude i nadále složitá. Stále vysoká ambice na šťastný vztah tady bude mít ovšem tu nejlepší půdu, aby zasazený strom vykvetl  a pohostil nás svým ovocem.

„Věčné ideály vykazují podivné trhliny. Předsevzetí a ambice nenaplňují realitu každodenního žití, postupně se otevírá propast mezi očekáváním a neúprosnou realitou.“

MUDr. Jarmila Klímová
Vedoucí a odborný garant Konzultačního a terapeutického institutu Praha – AKTIP

 

Sledujte nás na Facebooku: www.facebook.com/healthbeautycz

Sledujte nás na Instagramu: www.instagram.com/health_and_beautycz

Tags: druhé manželství, jak mít dokonalé vztahy, vztahy

NYCE 1140x100 2